Usídlení bylo po celá staletí zakázáno a protižidovská omezení byla odstraněna až v důsledku josefínských reforem. Židovská obec v Moravské Ostravě byla jednou z nejmladších na Moravě, na konci 19. století však již druhou nejpočetnější.
k roku 1783 je zmíněn první židovský obyvatel Ostravy, počet Židů v Ostravě pozvolna narůstal až od počátku 19. století v důsledku migrace a zvyšování možností získat zde pracovní místa, živnosti, věnovat se obchodu a podnikání
v roce 1832 zde vznikl první minjan
po roce 1848 udělila městská rada 14 židovským rodinám s přibližně padesáti rodinnými příslušníky povolení se ve městě usídlit – Židé se do Ostravy stěhovali z Lipníka nad Bečvou, Prostějova, Osoblahy, Boskovic a Kroměříže…
v roce 1860 založen Židovský kultovní spolek pro Moravskou a Polskou Ostravu, sídlo v Zámostí
17. března 1875 byla založena v Moravské Ostravě samostatná Židovská náboženská obec, prvním předsedou se stal Markus Strassmann (v letech 1875-1903)
v letech 1894-1942 byl vrchním rabínem dr. Jakob Spira
Židovští obchodníci a bankéři
vliv židovských obchodníků a bankéřů na rozvoj města Ostravy významně sílí od třicátých let 19. století
1835 hutě přecházejí do vlastnictví rodiny Rotschildů – bankéř Salomon Mayer Rotschild se později spojil s bratry Guttmanny z Lipníka nad Bečvou – vzniká Vítkovické horní a hutní těžířstvo – v té době největší podnik svého druhu ve střední a východní Evropě (dnes akciová společnost Vítkovice)
dynamické zalidňování ostravské průmyslové oblasti přinášelo mnoho obchodních příležitostí
malý ruční pivovar získal roku 1857 do nájmu Markus Strassmann, židovský podnikatel z Lipníka nad Bečvou, díky jeho podnikatelským schopnostečm byl roku 1874 městský pivovar přeměněn na moderní parostrojní závod
Židovští podnikatelé
Na počátku 20. století patřily dvě třetiny všech živností, obchodů a hostinců židovským podnikatelům, ti provozovali například:
obchodní domy (Bachner, Rix, Borger, Schön, Nesselhort)
banky a hotely (Löwenrosen, Süss, Palace, Textilia)
pivovary a sladovny (Strassman)
chemičky (Markovits, Böhm, Posnansky Sterlitz)
Židovská strana
1931 sjezd Židovské strany v Moravské Ostravě
ustavena jako trvalá celostátní politická formace (ne pouhá kandidátní listina sestavená před volbami)
předsedou strany se stal Emil Margulies
prezídium Židovské strany mělo v Ostravě hlavní kancelář
stranický tisk (Židovské zprávy, Selbstwehr)
Ostrava byla sídlem sionistického hnutí v ČSR po dobu I. republiky, až do roku 1938
Hechaluc – zemská sionistická organizace
Techeleth Lavan svaz židovských skautů sídlo od roku 1934 v Ostravě
14.–15. březen 1939 - okupace
v první půlce června 1939 během několika dnů sedm templů a další židovské budovy lehly popelem , židovské podniky přebírali do zprávy němečtí „správci“ a byla zaváděna protižidovská legislativa
první transport evropských Židů odjel z nákladního nádraží v Ostravě-Přívoze 18. října 1939 dávno předtím, než se začaly vlaky naplněné Židy z celé Evropy sjíždět k plynových komorám do likvidačních táborů…
září 1942 transporty do Terezína, většina Židů následně skončila v plynových komorách v Osvětimi, likvidaci uniklo jen asi šedesát osob, většinou ze smíšených manželství (de facto likvidace ostravské židovské komunity)
z původních více než 10 tisíc předválečných židovských obyvatel (Velké) Ostravy zahynulo na 8 tisíc osob…
Akce Nisko nad Sanem
ve dnech 18. a 27. října 1939 odjely z Ostravy dva židovské transporty - 1 223 mužů do železniční stanice Nisko nad řekou Sanem na okupovaném polském území ve východní části Lublinska
v rámci příprav na údajné převrstvení židovského obyvatelstva měli společně s muži dvou vídeňských a dvou katovických transportů vybudovat tábor , který se měl se stát základnou pro zřizování židovského rezervátu či říšského ghetta, kam by proudily deportační transporty z Polska, Rakouska, Německa a českých zemí
deportace Židů z Říše, Protektorátu a Rakouska byly však brzy dočasně zastaveny, mělo je nahradit vytváření městských ghett tábor v Nisku proto ztratil své poslání na samém počátku, zůstali pouze ti, jichž bylo třeba k jeho výstavbě a provozu ostatní byli vyhnáni, snažili se dostat na území SSSR mnozí byli deportováni na Sibiř – asi 350 Židů vyvázlo z gulagu díky amnestii, vrátilo se jen 123 z nich!
podle úřední zprávy se po likvidaci tábora vrátilo 13. dubna 1940 zpátky celkem 516 osob, z toho 301 osoba do Ostravy, 18 osob na Těšínsko a v cestě do Vídně pokračovalo 197 osob…
Po válce
Do města se po válce vrátilo kolem pětistovky přeživších, z nichž většina odjela do Izraele...
Dnes se v Ostravě k židovské národnosti hlásí přes sto osob...
Literatura
Borák, Mečislav: Transporty do Niska nad Sanem ve světle literatury a pramenů. Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 22, 2005
Borák, Mečislav: První deportace evropských Židů. Transporty do Niska nad Sanem (1939-1940). 2., přeprac. vyd. Ostrava, Český svaz bojovníků za svobodu, 2009
Otisk , Marek (editor): Město v nás – příběhy ostravských Židů, Montanex, 2004
Klenovský, Jaroslav: Židovské památky Ostravy, Moravskoslezské nakladatelství, 1998
Sborník „Antisemitismus, holocaust a ostravští Židé“ - II. ročník středoškolské studentské konference na Gymnáziu Olgy Havlové v Ostravě-Porubě (2007)
